Výstava v Kautzenu - 13. března, 2005

Výstava v Kautzenu - 13. března, 2005

Výstava proběhla v rámci jakési "družby" mezi Moravskými Budějovicemi a rakouským městečkem Kautzenem. Na tento nápad připadl Pavel Kryštof Novák, který také Julianiny obrazy instaloval. S paní Pražákovou se máma sešla "pod jednou výstavou" zcela náhodou. Fotky jsou od P. Nováka. 

Tož jsme tam tedy přijeli. Celá široká rodina. Venku byla úplně lednová zima, jeli jsme přes Novou Říši a kolem silnice stály hradby sněhu. Za hranicemi "sibiř" trochu polevila. Zahájení se odehrálo ve velmi úpravné budově rakouské školy. Před vchodem visela dokonce česká vlajka. Účast se zdála hojná. Přijelo pár našich známých, jistě i známí paní Pražákové. Já neznám nikoho, takže nebudu jmenovat. Mluvilo se ale německy. Na zahájení promluvila organizátorka výstavy, popisovala obrazy, rozebírala tématiku víry (výstava je nazvána Glaube) a náměty obrazů paní Pražákové. Koloval tam český text, já jsem si cvičila porozumění. Šlo to tak na 60%. Vystoupil také rázný starosta Kautzenu. Jednotlivé proslovy byly proloženy zpěvem sboru z Třebíče: Musika animata humeris.

Přesunuli jsme se pár kroků do vedlejší budovy Heimatmusea. Instalace byla vskutku pěkně uspořádána. Tři stěny zabíraly větší obrazy paní Pražákové, mámě byla vyhrazena stěna naproti dveřím. Vystavovala zde převážně smalty a rámované reprodukce na papíru, pouze jediný originál a to sv. Huberta. (Viz. levý sloupek) Většina ukázek smaltů je zde na stránkách, asi jen dva chybí, což je způsobeno tím, že nemáme zrovna CD s obrázky. Další menší obrázky byly také v zasklených vitrínách. Jak to na výstavách chodí, obcházely se stěny, fotilo se, diskutovalo nebo mlčelo k tématům atp. V Heimatmuseu jsme si prohlédli i další místnosti. Mají tam pěknou starodávnou "jizbu" s historickým zařízením a nahoře ukázky starých řemesel.

Výstava je prodejní. Na vernisáži ale příliš zájemců nenašlo. Snad jeden smalt tam někdo chtěl a obraz pí. Pražákové. Když si všichni všechno prohlédli, přesunuli jsme se zase do školy, kde bylo pohoštění. Něco jsme pojedli, ale čekalo se, až budeme moci odjet na oběd. Naše rodina se nechtěla oběda zúčastnit, ovšem nebylo vyhnutí. Organizátoři poklízeli výstavu a my jsme čekali. Konečně se jelo. Do jedné vcelku příjemné rakouské hospůdky. Pohostili nás tam tradičními rakouskými knedlíky, které sestávaly z jakési rosolovité hmoty. Já s mámou jsme si daly aspoň pivo. Nu a mohlo se jet domů. Pokud někdo čeká na nějaké komentáře ohledně vystavených děl, nedočká se. Není toho třeba.

A to je vše.  napsala Františka Jirousová.

© 2012, juliana-jirousova.cz